NAROZEN: 25.3.2008
  MATKA: Anna
  OTEC: St. Martin

      Přišel jsem na svět 25.3.2008 náhle a nikým nečekán. Jen moje máma cítila, že je ten pravý čas vystrčit mne na svět a oddělit mne od pupeční šňůry. Sotva jsem se prvně nadechl a narovnal své zmuchlané nožičky, máma mne překontrolovala svým zkušeným okem a pečlivě olízala. Jen chvíli mne to bavilo, než moje narovnané nožičky pocítily touhu prozkoumat okolí. Na nohách jsem se držel statečně, ale přece jen s tou rovnováhou byly potíže. Párkrát jsem padl na čumák, ale nevzdal jsem to! Jsem přece samostatný ,,chlapák,,! Nohy mě přece unesou! 
      A hle! Ve tmě se lesklo několik párů očí, zřejmě tu nejsme s mámou sami! Škoda, že můj čumák nedosáhne tak vysoko, určitě bych prozkoumal, komu ty oči patří. Moje šikovné nožičky mě donesli až k nějakému schůdku, kde jsme se zastavily. A právě včas! Uličkou se posouvala pozpátku jakási koňská krasavice s provázkem na krku. Procouvala kolem mne, drcla do dveří, frkla na mě a  zmizela do tmy. 
      Brr, tam byla ale zima! Podařilo se mi zatočit mé samostatné nožičky na opačnou stranu, kde to vypadalo tepleji. Kopýtka mi hlásila, že jdou po něčem tvrdém, máma hlásila, že jsem daleko a že bych se měl vrátit. Ale kdepak já! A hurá stále dopředu. Stejně bych nevěděl, jak se otočit. Najednou mne  něco studeného drclo do nosu. Couvl jsem, udělal krok a ono zase! Bylo to všude okolo mne a nedalo se to obejít. Začal jsem volat mámu, ale nemohla mi pomoci - byla uvázaná. Zkoušel jsem poskakovat, podupávat kopýtky, řehtat, ale to přede mnou se nebálo, stálo to na svém místě a ani se to nepohnulo. V té tmě jsem začal být zoufalý a ještě ke všemu jsem dostal hlad. Nožičky začaly slábnout, mé mokré tělíčko pociťovalo zimu  a já ztrácel odvahu i svojí samostatnost.....

      Najednou se z otevřených dveří ozvalo psí štěkání a za mnou byly slyšet rychlé kroky .,, No páni, co ty tady děláš?" Něco teplého mne popadlo za bříško a než jsem se vzpamatoval, stál jsem vedle své mámy. To bylo pusinek na uvítání a i moje bříško bylo uspokojeno máminým mlékem. Po mé první nezdařené výpravě se mi unavené nožičky složily pod bříško a já spokojeně usnul na voňavé slámě vedle starostlivé mámy.

      Dnes už vím, že to studené u mého zvědavého čumáčku byla zeď na konci naší stáje a ten ,kdo mne zachránil byl náš dvounožec, který se o nás všechny každý den stará. Mám ho za to moc rád a jsem mu vděčný i za svoje jméno, které jsem si svojí odvahou vysloužil.